Tato PPP (porucha příjmu potravy) každým rokem postihuje více a více mladých slečen a žen a jde o jednu ze tří nejvíce rozšířených poruch s příjmem potravy (anorexie, bulimie, záchvatové přejídaní). A mám se přiznat? I mě to ovládlo.
Je to celkem závažné onemocnění, a ačkoli se jedná o jídlo, za následky stojí hlavně psychika a procházet si tím není vůbec jednoduché, právě naopak. Kdybych s tím ale neměla zkušenosti a nevěděla co to obnáší, rozhodně bych si netroufla nic takového sepsat.
Zda-li se vás tento článek týká, zkuste se zamyslet, proč to děláte.! Stres? Nuda? Samota? Deprese?.. Je hodně možností, ale ve většině případů jde o problémy v rodině (úmrtí, nedohody, a vše s tím spojené..) nebo nuda. V tomto případě, ale musíme rozeznat dva druhy přejídání. A to záchvatové přejídaní občasné a záchvatové přejídání jako takové.
Záchvatové přejídání občasné- Všichni zrovna odejdou z domů do práce, nikdo z vašich kamarádů není doma, aby jste spolu zašli na koupák, vy se nudíte a z toho je celá lednice prázdná? Nebo je takové vedro, že se vám nic nechce, jen ležíte a kolem sebe máte několik balíčků od bonbónů, ale přitom když jste něčím zaneprázdění, tak na jídlo ani nepomyslíte? V tomto případě se jedná o přejídání z pocitu samoty, či nudy. Lidé se s tímto problémem dokáží o něco lépe vypořádat a je 'lehčí' se ho zbavit. Ve většině případů nebývá ani pravidelné, spíše, jak sem výše psala, občasné.
Záchvatové přejídání, jako zdravotní problém- Zemřela vám babička, nepodáváte takové výkony ve škole, jaké se od vás očekávají, nebo jste již delší dobu rozhadaní se svým tatínkem a vaše emoce si vylíváte jídlem? Proces léčby tohoto typu ZP je o něco těžší, než v prvním případě, protože i já sama vím, že nějaké léčebné 'procedury' a povídání s psychologem pomůže jen na krátkou chvíli. Stejně si na to poté opět vzpomenete a v cuku-letu je celá spížírna s čokoládičkama a musli prázdná.
Jak se vypořádat se ZP?
Jak jsem již psala, je to běh na dlouhou trať, ale i malý krok je krok. A i přes to, že svět to nezaznamená, není důvod se vzdávat.
- Zkuste se o tom pobavit sami se sebou. Veďte takový mini 'dialog' a o všem, co vás trápí si se sebou popovídejte. Pochopíte to sami nejlíp, ale pokud někoho máte kdo vám rozumí, zkuste si o tom popovídat s ním.
- Když vás postihne emoční přejídání, zabavte se. Zacvičte si, čtěte si, zkuste na chvíli usnout, nebo se jen v posteli vybrečte, to taky pomáhá. :-)
- Trénujte trpělivost- kousněte se a zkuste vydržet. To, že jednou vydržíte týden a pak to na vás padne, je lepší, než aby jste se přejídali každý den. Ano, ze začátku to sice půjde pomalu, ale časem se to zlepší, věřte mi! Nejprve dva dny, pak pět dní, poté týden, tři...
- Rozhodně neomezujte příjem! To, že se jednou přejíte a další den půjdete 'low carb' a řekne te si, že když to dělaj sportovci, můžu i já, jste na omylu. [ Taky to už u mě bylo. ] Další den jeďte klasicky, vyváženě a nic neomezujte
- Navyšte příjem. Příjde vám to možná asi jako blbost, ale i to jsou faktory, které ZP ovlivňují. Je i možné, že se začnete přejídat z toho důvodu, že máte nízký energetický přijem a mozek pošle signály, kterým se nedokážete ubránit
- Nedívejte se tak často do zrcadla na svoji postavu. Pro někoho možná taky blbost, pro mě fakt. Já, jak mám přes půlku pokoje obrovský zrcadlo, nedá mi to a já se na sebe musím VŽDY když jdu kolem podívat, jestli náhodou toho půl kila, co jsem přibrala na mě není vidět (i přes to, že to jsou většina určo svaly). Vždycky je mi ze mě zle, že vypadám tak, jak vypadám, takže jdu a přejím se {hlavně večer} (a je to i přes to, že mi postavu většina lidí chvalí a vážím tolik, kolik vážím i hlavně kvůli tomu, že za poslední 2-3 roky do mě doktroka házela vápník skoro spodem vrchem, takže mi i hodně zesílily/ ztěžkly kosti)
- Zkuste začít žvýkat žvýkačky. Ať ze stresu, nebo z nudy. Ve většině případů tím tělo oklamete
- Vyřaďte z celého dne, vlastně z celého bytu kritické potraviny, kterých se přejíte. U někoho to je čokoláda, u jiných arašídové máslo nebo zapékané musli, ale když už nebudete mít po ruce ty vaše dobrůtky, nebude te mít takové nutkání.
A trvalé následky?
Ano, u někoho se dostavit mohou u někoho ne. Většinou to jsou problémy zdravotní- možná nadváha, problémy s krevním tlakem, nedostatek vitamínů, problémy s klouby a dýchacími cestamy, podrážděný žaludek.. Nebo problémy psychické- nenávist sama sebe, nespokojenost se sebou..
Já se se záchvatovým přejídaním vypořádávám něco kolem osmi měsíců. Vždy když si myslím, že jsem z toho venku, okamžitě do toho zase padnu a celá ta éra nechutného pocitu jde znova.
PŘEJÍDÁNÍM NEMYSLÍM ŘÁDEK ČOKOLÁDY A KOPEČEK ZMRZLINY PO OBĚDĚ NAVÍC, NEBO VEČERNÍM MLSÁNÍM V PODOBĚ TŘECH KARAMELEK, SKLENKY VÍNA A ZAKONČENÍM PÁR LUPÍNKŮ CHIPSŮ.!!
A jak dopadlo moje poslední přejídání způsobené hádkou s mamkou?
- 23ks cukroví, 2ks obyč chlebu s lučinou, 60g zapékaného musli s mlékem a 3PL arašídového másla.
Vím, že jednou budu natolik psychicky v pohodě, že toto praktikovat nebudu, nebo najdu něco, co mě bude doopravdy bavit a čím se budu v takových chmurných chvílích zabavovat.
Xoxo Simm
Žádné komentáře:
Okomentovat